Kam na dovolenou?

Lužickosrbský rozhlas uveřejnil příspěvek k prázdninovým dovoleným. Pro našince stál za pozornost přinejmenším ze tří důvodů: 1. zachytil skutečně současnou horní lužickou srbštinu několika různě starých mluvčích, žen i mužů, takže si každý mohl vyzkoušet, jak je na tom s rozuměním, protože kadence slov u některých mluvčích byla vskutku rychlá. 2. pomohl si uvědomit, že v srbské Lužici splývají pojmy národní a regionální do jednoho, protože téma příspěvku – totiž zda o tom, kam se pojede na dovolenou, rozhoduje v domácnosti muž, nebo žena – je skutečně cosi, co bychom u nás našli jako produkt regionálních redakcí, nikoli těch celospolečenských.

No a 3. bod, kterým stál příspěvek Bena Bělka za pozornost, byl nejvýmluvnější. Zhruba v třetině příspěvku hovořila respondentka o tom, že by rádi s rodinou do zahraničí, ale že mají čtyři děti, a tak ke své mrzutosti zvolí variantu jako každý rok nejjednodušší: zamíří k moři k Baltu. Ani na okamžik paní neuvažovala o tom, že by rodina mohla k Baltu na polské straně hranice a být tak u moře v zahraničí tam. Ani na okamžik neuvažovala o tom, že když chce na dovolenou do zahraničí, má to autem ani ne hodinu do Polska i do Česka, ba že to má stejně daleko na Lipno jako k moři a že na Lipně bude asi tepleji.

Třebaže sem i do Polska mnozí Lužičané jezdí, což víme, vznikl z reportáže dojem, jako by české ani polské zahraničí (nemluvě o slovenském) neexistovalo; nezmínil ho žádný respondent příspěvku. Lákají Francie nebo Španělsko. Po roce 1989 v některých rysech svého uvažování – právě třeba když se jedná o cestování – Lužičtí Srbové propadli pocitu, že jsou západní společnost, a blízké slovanské zahraničí pro ně není zajímavé (ne že by na tom našinec byl ve vztahu k němu jinak). Ač bychom si to mnozí nejspíš přáli, slovanská řeč, kterou Lužičtí Srbové ovládají, v nich automaticky neprobouzí nutkání využít ji k poznání blízkých zemí a společností. Zároveň dlužno podotknout, že ani my sami neděláme nic proto, abychom se pro Lužické Srby stali atraktivní destinací. Bělkův rozhlasový příspěvek je přínosný v tom, že vede k úvahám, co se vztahy dál.