Případ Mája

K překvapivým momentům předloňského letního kurzu lužické srbštiny v Budyšíně patřilo uveřejnění lužickosrbského překladu textu k písni Včelka Mája ve facebookové skupině kurzu; jednou z jeho autorek byla právě účastnice kurzu Jana Tölke. Rodilá Lužická Srbka léta žije na západě Německa a v létě v Budyšíně usilovala oprášit svou mateřštinu. Když jsem se rozhodl uveřejnit v Česko-lužickém věstníku převod její a jejího kolegy Jana Měškanka, a tak ho oficializovat a legitimizovat, ukázalo se, že nestačí přimknout ho po zvyku titulní strany časopisu, kde jsou vedle sebe uveřejňovány vedle sebe básně v originálu a překladu, k českému znění, protože by rázem vyniklo, že jde o dva odlišné texty – aniž je jasné proč. Příběh titulní písně Včelky Máji totiž je barvitý:

Včelka Mája samozřejmě je známá a stále živá pohádka. Od roku 2010, kdy se německá televizní stanice ZDF rozhodla natočit o Máje seriál ve formátu 3D, dokonce vznikly v letech 2014 a 2018 také dva filmy. Žádná z těchto verzí však nedosáhla věhlasu japonského seriálu z půli sedmdesátých let. Ten byl natočen na motivy knihy Waldemara Bonselse z roku 1912 Die Biene Maja und ihre Abenteuer. (Pro zajímavost: v češtině kniha poprvé vyšla roku 1920 v překladu Jaromíra Vostrého, znovu o rok později, v roce 1943 už měla nový překlad od Petra Denka. Nejstarší slovenský překlad Jána Štefánika je z roku 1933, ale už roku 1925 vyšel v Užhorodu překlad rusínský a v roce 1928 vyšel převod do jidiš. Zato lužickosrbské znění, jak už to u překladových titulů bývá, aby člověk pohledal dodnes. Přitom prosta včel lužickosrbská literatura není: čtenářům jsou k dispozici Pčołka Leńka, Pčołka Ritka a Pčołka a jeje přećeljo.)

Za sto osm let své existence Bonselsova kniha vyšla nesčetněkrát, kromě standardních překladů jistěže rovněž v různých (zjednodušujících) úpravách a pokračováních a pokrouceních. Na popularitě knížky má zásluhu právě japonský seriál a jeho titulní píseň. Verze tolik známá v tuzemsku však není původní, vznikla až pro německé znění seriálu, přičemž melodie Karla Svobody předčila svým věhlasem původní skladbu i anglickou melodii (jež byla pro své znění také nová). Podle některých (avšak těžko ověřitelných) údajů se Svobodova skladba prosadila celkem ve čtyřiceti sedmi jazykových mutacích seriálu. Text k německému znění napsal Florian Cusano a dle legendy umluvil zpěváka Karla Gotta k jeho nazpívání skladatel Karel Svoboda na ulici v Mnichově.

Biene Maja

In einem unbekannten Land
Vor gar nicht allzu langer Zeit
War eine Biene sehr bekannt
Von der sprach alles weit und breit

Und diese Biene, die ich meine, nennt sich Maja
Kleine, freche, schlaue Biene Maja
Maja fliegt durch ihre Welt
Zeigt uns das was ihr gefällt

Wir treffen heute unsre Freundin Biene Maja
Diese kleine freche Biene Maja
Maja alle lieben Maja
Maja (Maja) Maja (Maja)
Maja erzähle uns von dir

Nejspíš málo se u nás ví, že v případě Včelky Máji v Československu o půl roku dřív než české znění vzniklo znění slovenské (byl to jeden z prvních dlouhých seriálů nadabovaných do slovenštiny). Nepodařilo se mi však dohledat autora slovenského textu skladby. Také slovenskou verzi – stejně jako v němčině s nepřeslechnutelným českým přízvukem – nazpíval Karel Gott.

Včielka Mája

V krajine, kde sa piesok lial
a kde sa sypal vodopád,
bývala včielka nezbedná,
ten, kto ju poznal, mal ju rád.

Tá včielka, čo vám o nej spievam, to je Maja,
veľká malá nezbednica Maja,
lieta svetom sem i tam,
stále za ňou utekám.

Aj dnes k nám letí naša kamarátka Maja,
veľká malá nezbednica Maja,
Maja, naša včielka Maja,
Maja, Maja, Maja, Maja,
Maja, leť rýchlo priamo k nám.

Český text potom napsal textař a básník Zdeněk Rytíř a potřetí ho pěvecky ztvárnil Gott.

Včelka Mája

Učení páni zkušení,
já rád bych vám teď podotknul, 
nikdo z vás nemá tušení, 
že v dálce stojí malý úl.

Z něj každé ráno vylétává včelka Mája,
naše kamarádka včelka Mája,
máme jí co závidět,
výšku z které vidí svět.

A o tom vypráví nám o tom včelka Mája,
malá uličnice včelka Mája,
mávne křídly včelka Mája,
Mája, Mája, Mája, Mája,
Mája zas míří mezi nás.

Letmým pročtením je zřejmé, že německý, slovenský a český text se víceméně shodují v druhé a třetí strofě, zato v první se od sebe liší – a tak i způsob, jak se divák či posluchač k Máje přibližuje a poznává její svět. V němčině je neznámý, zato je vypíchnuta sláva jediné včely, jejíž pověst ji široko daleko předchází; proto se jeví jako vhodná průvodkyně po jeho zákoutích. Slovensky je podoba světa popsána konkrétně, obrušuje jeho tajemství; zároveň hned od začátku víme, na čem se ona pověst včely zakládá: je to nezbednice, takže s ní nejsou spojeny jenom pozitivní konotace – zřejmě dovede i nadělat paseku. Čeština ve své první strofě neposkytuje žádné vodítko, oč vlastně jde. Teprve v posledním slově se dozvíme o úlu, totiž o společenství včel, o Máje ale stále nic. Ze srovnání všech tří úvodů písně tedy vyplývá, že nejde o překlady, nýbrž tři svébytné varianty.

Lužickosrbské znění naproti tomu drží se přesně znění německého. Není se co divit, text studentky ferialneho kursu serbšćiny Jany Tölkec a pomocníka z řad univerzitních studentů Jana Měškanka vznikl v roce 2006 jejich slovy jako „přeserbšćenje“, přesněji jako překladatelské cvičení a vyvrcholení kurzu, kde se Včelka Mája jako oblíbená kratochvíle zpívala při společných pěveckých večerech v různých jazycích – mateřštinách frekventantů kurzu, což vedlo k nápadu pořídit rovněž lužickosrbské znění, aby si všichni zainteresování mohli zazpívat společně. Novinka byla pořízena logicky podle německého znění, neboť lužickosrbští mluvčí Máju znají z německé televize a znají právě německý text.

Pčołka Maja

W dalokim kraju njeznatym
Před chwilku, tak smy słyšeli,
Je była pčołka znata wšěm,
Wo njej su wšitcy rěčeli.

A tuta pčołka, kotruž měnju, rěka Maja,
Małka, lóza, mudra pčołka Maja.
Maja lećo pokaza
Wšitko, štož tu rady ma.

Haj, dźensa zetkamy tu našu lubu Maju,
Małku, lózu, mudru pčołku Maju.
Maja, luba naša Maja,
Maja, Maja, Maja, Maja,
Maja, kak so tebi dźe?

Výsledkem tak je paradox: třebaže lužickosrbská literatura překladům spíše vzdoruje a preferuje autorské texty, tentokrát dosáhla jenom na překlad, třebaže její okolí volilo vždy autorskou verzi textu (včetně polštiny, která do Májina světa rovněž vstupuje po svém, i když má blíž k německému originálu než česká a slovenská verze).

Jenom je škoda, že lužickosrbsky už píseň Karel Gott nenazpívá.

(Text byl původně psán v září 2018 pro Česko-lužický Věstník, vinou nekompetentnosti jeho redakce, která neustále zpožďuje vydávání časopisu, však vyšel až v čísle 3–4/2019 koncem října roku 2019 – pár týdnů po smrti Karla Gotta; musel proto kromě jiného být změněn závěr textu z optimistického, jenž se tázal, zda by Gott píseň lužickosrbsky mohl nazpívat, na definitivní a patetický. Pro toto vydání jsem půl druhého roku starý text aktualizoval ještě jednou a toto vydání nechť je finální.)