Zpráva: kapesníky z dovozu v Lužici nejdou na odbyt

Vloni jsem se v Budyšíně zúčastnil letního kurzu lužické srbštiny, jehož součástí ovšem byly různé výlety. Na vandru po katolické Horní Lužici jsme navštívili Das Millenniumsdenkmal, který stojí u Stróžišća mezi vsemi Łahow a Smochćicy, leč místo důstojné připomínky Cyrila a Metoděje jsme našli bordel po čerstvých rejdech vandalů. Kdosi se vyřádil na čtyřech různojazyčných informačních tabulích s daty o vzniku památníku: vyrval je z dřevěných stojanů a pohodil po okolí, z německého textu seškrábal jméno Sorben a český text rozlámal na kousky – patrně omylem netuše, že do lužické srbštiny se netrefil. Ta spolu s polským textem zůstala neporušena. Protilužickosrbská, vlastně protislovanská pachuť zhlédnutého mrzáctví semkla výletníky a ponoukla je k spontánní reakci sesbírat kousky tabulí a vyskládat je vedle sebe na zemi pod dřevěnými stojany, do němčiny nazpět připsat slovo Sorben a navíc upozornění, kdo komu nejen tyto tabule, ale celý pomník věnoval. Chtěl jsem o tom tehdy referovat v Serbskich Nowinach krátkým sloupkem:

„Sym momentanje kursist ferialneho kursa serbskeje rěče w Budyšinje – druhi króć po wosom lětach. Wot tutoho časa je so wjele změniło. Tohodla mějach mysličku, zo by rjenje było, wo swojim ferialnym žiwjenju do Serbskich Nowin krótki fejeton napisać. Njebych wočakował, zo ideja za temu nastawka wot samoho přińdźe – a to hišće z němskeho boka.

Njedźelu, dnja 05.08.2012, smy ze sobukursistami katolsku Hornju Łužicu wopytali; a što so sta: Na kóncu wulěta chcychmy sej milenijowy pomnik swjateju Cyrila a Metoda pola Stróžišća wobhladać, ale bohužel njejsmy tafle z informacijemi wo załoženju pomnika a wo jeho serbskim wěnowanju Němcam čitać móhli, dokelž je něchtó wšitke tři tafle wottorhał. A nic jenož to. W němskim teksće běše najskerje samsna wosoba słowo ‚Sorben‘ wudrapała a potom hišće čěski tekst do třoch dźělow rozłamała. Serbski a pólski tekst wostaštaj w porjadku. Dokelž je swět małki a připady lubuje, wěm, zo wotmě so cyła akcija w nocy wot soboty na njedźelu (jedyn hólc z našeje ferialneje skupiny je sobotu pomnik sam wopytał, a to bě wšitko hišće w porjadku). W samsnej nocy bě njedaloko we Łahowje swjedźeń a tak móžu sej lóchce předstajić, kak je k tomu dóšło. Je to ‚zrudne zbožo‘, zo ‚smědźachmy‘ wotrězk serbskeho žiwjenskeho začuća dožiwić. Wězo jedna so wo swinstwo, wo chłostajomny skutk, wo skandal a wosebje wo rasizm přećiwo Serbam a powšitkownje přećiwo Słowjanam. Abo snano to jenož tak wupada? Što chce nam tuta ‚performanca‘ rjec?

Kóždy skutk posrědkuje wěste informacije a kóždy performer dyrbi na to hladać, zo by jeho skutkowanje zrozumliwe było. Kak móžemy sej nětko wuswětlić, zo je w jednym teksće jeničke słowo wudrapane, zbytny tekst pak, napisany w rěči wudrapaneho naroda, je cyle w porjadku? A kak mamy zrozumić, zo je ‚jenož‘ jedna tafla wot třoch w słowjanskich rěčach napisanych skóncowana? Wosebje tej druhej stej tola tež w zapadosłowjanskej rěči napisanej. Mamy wěrić, zo jedna so jenož wo zmylk, dokelž skućićel rozdźěl mjez serbšćinu a češćinu njewidźeše? Abo ma něšto přećiwo Čecham? Přećiwo komu so tu poprawom wojuje? Wot skućićela by přistojne było, jeli by njepřećelej wot prěnjeho wokomika wědźeć dał, zo je njepřećel. Hewak dóńdźe cyle jednorje k mylnej wójnje, štož by hańba była. Mojedla, jeli chce abo dyrbi něchtó na kóždy pad rasist być, njech to čini, to je w porjadku. Prošu jenož wo to, zo by swój rozsud prawje tworił – kaž tež kóžde druhe dźěło prawy rozsud trjeba – a při tym na wužitk za cyłu towarsnošć myslił. To je hižo wšitko, štož sej žadam. Hdyž čłowjek mjenujcy pozadk swojeho dźěła njeznaje, njezměje jeho prócowanje žadyn zmysł. To tež za rasizm přitrjechi.

Na tutym městnje móžemy jako mału inspiraciju dodać, kak móhło so w přichodźe z tajkimi situacijemi wobchadźeć: Kóždy rasist trjeba tola cynikarja, kotryž jemu druhu stronu medalje pokaza. Tohodla je naša skupina wšitke tafle zhromadźiła, na zemju połožiła, z pisakom zaso do němskorěčneho teksta mjeno ‚Sorben‘ napisała a k tomu smy hišće z wulkimi pismikami, zo njeby nichtó na to zabył, nowe wěnowanje ‚Von Sorben für Deutsche‘ připisali. Je to jednora sada za lózych ludźi. Snano skućićeljo nětko zrozumja, kotry zmysł pomnik ma.“

Článek nevyšel; nebyl jsem s ním spokojen a dál ho neposkytl. Uveřejňuji ho nyní jako doklad myšlení, které je v tuzemské sorabistice běžné a za něž se stydím. Bezhlavost, s níž jsme v zájmu zdánlivě slabšího zahlazením stop dotvořili dílo pachatelů, je pro vztah okolí k Lužickým Srbům typická. Jiný příklad je výrok v článku Elišky Papcunové v ČLV 9/2012: „‚Škoda, že je tak málo srbsky mluvících, ve městě skoro nikdo, a když jsem je srbsky oslovila, byli v šoku. Mladí se stydí mluvit srbsky,‘ posteskla si Jitka Rybolová, studentka bohemistiky v Ústí nad Labem.“ – Nevím, zda Rybolová vzala do úvahy, že možná oslovovala Sasy, kteří jsou ze Slovanů perplex odedávna. Každopádně pronesla svůj radikální názor v době vrcholícího mediálního zájmu o lužickosrbské hnutí „A serbsce?“, jež požadavkem na úplnou veřejnou dvojjazyčnost na sebevědomém a uvědomělém gestu stojí. ČLV jako jediné zdejší povolané médium o něm příznačně referoval jednou negativní notickou (7–8/2012), takže dost neovlivnil tuzemské mínění a soudu začínající sorabistky lze částečně rozumět. Výšplechty podobné jejímu jsou pozůstatek národněobrozeneckých dob, a divil bych se, kdyby u Lužických Srbů (aspoň těch soudných) nevyvolávaly zdravou německou odezvu. Vždyť nejsou slabí. V právním státě, jímž Německo jistě je, mají stejnou možnost bránit i určit svou národní příslušnost jako kdokoli jiný. Pomalu si to uvědomují a učí se, okolí nezbývá než přizpůsobit se a rezignovat na touhy utírat Lužickým Srbům mokré z nosu. Obzvlášť trapné jsou v případech, kdy jako já v euforii ze zdánlivě dobrého skutku napíšete ve spojení „von Sorben für Deutsche“ hrubku – to pak německá rákoska právem dopadá na slovanskou řiť.

Závěrem k případu vandalství na cyrilometodějském pomníku: vyšetřovala ho policie, byl jsem přizván jako svědek. Jak a zda to dopadlo, nevím. Podstatné je, že o věci pobouřeně referovala lužická i saská média – ještě to u sousedů s morálkou není tak špatné.